Spustit pomlouvačnou kampaň za účelem poškození cizí pověsti je poměrně prosté: stačí napsat nepřesnou zprávu do facebookové skupiny a čekat na reakce těch – může se jednat o desítky, stovky i tisíce lidí –, kteří tomu slepě uvěří, aniž by je vůbec napadlo, že pravda by mohla být zdaleka jiná, nebo těch, kteří tomu nevěří, ale stejně využijí příležitosti podle principu: skupina má větší moc než jednotlivec …

Povím vám příběh …

Žil byl jeden advokát. Byla mu svěřena plná moc k tomu, aby obhajoval klienta před soudem, ležícím přibližně 600 km od sídla jeho bydliště. Právník poslal odhad honorářů ve výši X eur. Částka byla ještě nižší než minimální povinný tarif v Itálii podle platných předpisů, jenom protože byl klient krajanem. Dotyčný byl v odhadu ceny písemně informován, že výdaje na cesty a ubytování budou počítány zvlášť (nelze totiž přesně určit počet soudních jednání): „dle platneho zakona, nize napisu odhad honoraru: je to nizsi hranice povinnych tarif (stejne jak pro kazdeho krajana CR a SR) a jsem nenauctoval to, co uz konal Vas puvodni advokat, Nejsou v tom naklady na cesty do (jakehokoliv mesta) a zpet.”.

Strany se dohodly na splátkovém kalendáři. Byla uhrazena záloha a jakmile skončila kauza (pro klienta pozitivně), klient přestal platit. Navzdory tomu mu advokát dopřál spoustu času (mnoho měsíců), aby uvedl do pořádku svou ekonomickou situaci.

V té době v jedné facebookové skupině propukla diskuze, které se zúčastnil i klient advokáta. Stupňuje se napětí a do diskuze jsou přivoláváni stále noví členové-krajané.

Aby diskuze nezdegenerovala a aby se předešlo nedorozuměním, advokát pošle klientovi soukromý e-mail následujícího obsahu: “na základě původní dohody – kterou přepošlu a dodržují i poté, co se nedávno stalo na facebooku –, na zaklade ktere pro krajany aplikuji minimalni tarif (tj. i kdyz bych mel pravo na zdaleka vyssi honorar, tim spis kdy se klientovi problem vyresi), upresnim definitivni rozpocet honoraru a vydaj za mou cinnost ve Vasem zajmu”.

Je potvrzen honorář ve výši původní částky a upřesněn forfait: efektivní rozpočet veškerých faktur a jízdenek by byl téměř dvojnásobný…

Aniž by se minimálně obtěžoval odpovědět advokátovi, klient raději publikuje do již zmíněné skupiny post, kde překroutí celou pravdu: „…som obdržal mail od pana, ktory mi robil advokata, v ktorom zvysil o … € to co žiadal na začiatku … pre mňa sú to od tejto hodiny úplne nulové chudobné osoby, ktoré sa môžu hanbiť… … Occhio, sú zakerni” a to jenom proto, aby vyprovokoval reakce členů, které na sebe nedají dlouho čekat.

Vznikla z toho obrovská diskuze, obsahující mnoho komentářů (většina z nich proti advokátovi) plných urážek, pomluv a vyhrožování. Také protože klient zdůraznil, že navýšení honoráře – které se naopak nikdy nekonalo – bylo důsledkem počáteční pomlouvačné diskuze, které se on zúčastnil. De facto se podle jeho logiky jednalo o mstu.

Advokát tedy trpělivě pošle klientovi další e mail následujícího obsahu: “shanite podporu na netu ale muj email jste nepublikoval: by to asi vypadalo uplne jinak, ze? Jak vite, jsem napsal, ze se honorar PRO KRAJANY NEZVYŠUJE a plati puvodni dohoda. V te dohode, lepe receno v mym odhadu honoraru, je presne napsano, ze vydaje a cesty jsou zvlast. Asi nepocitate s tim, ze pokazde jsem byl na ceste alespon 12 hodin: je vsechno zdarma?”.

Reakce klienta je ale neskutečná: znovu, aniž by odpověděl přímo advokátovi, se rozhodne publikovat na facebooku další dlouhý post, jehož cílem je dodat svému publiku na netu vlastní názor (aniž by mu mohlo být odporováno) a především zcela překrouceně, co se pravdy týče, popisuje se jako bojovník za ni a urážeje bez špetky studu vlastního právního obhájce.

Výsledek: nespočetné množství urážlivých a pomlouvačných komentářů v průběhu pár dní, žádná možnost, aby se k situaci právník vyjádřil a desítky trestních oznámení a soudních aktů – v Itálii a v zahraničí –, aby byla stanovena pravda a obnoveno dobré jméno a čest profesionála.

Stalo to za to?

Možná by bylo příště lepší nedopřát sluchu jen jednomu vyzvánění, ale ověřit si informaci, předtím než si ulevíte na internetu urážkami, vyhrožováním a závažnými pomluvami proti komukoliv: trestní zodpovědnost je vždy osobní a každý odpovídá sám za své počínání.

Hned na začátku tohoto pseudoblogu jsem prohlásila, že mi to půjde ztuha. Jako každá Panna (s ascendentem ve Vahách) jsem totiž pokrytecky sebekritická, vytahuji se, že se nevytahuji, a lidsky manifestuji své slabiny. Je to taková forma podprahové manipulace. A o manipulaci právě půjde, pokud to tedy nebude jen takový výkřik do tmy…To by také odpovídalo: včera večer jsem si totiž šla lehnout (po několika letech) ve 22 hodin a místo vytouženého spánku jsem skoro hodinu zírala do tmy. Měla jsem tak plnou hlavu toho, co se poslední dobou děje v Itálii, že jsem si nakonec zašla pro papír a tužku riskujíc, že mi pes okamžitě zalehne místo. Zalehl. Poté následoval výkřik do tmy… Proto se prosím soustřeďte na to, co se vám pokusím neuměle sdělit. Sama vím, jak je deprimující, někdy až ponižující, když vám někdo neodpoví (nebo odpoví hrubě a povrchně) na vámi toužebně očekávanou informaci. Proto se snažíme odpovídat na téměř veškerou poštu, kterou ohledně naší práce dostáváme. Problém je, že jen písemných dotazů (kromě telefonátů) formou e-mailů, messengeru a whatsappu obdržíme denně od 50-100 a často bohužel nezvládáme. Jednou z našich priorit jsou situace, kdy mohou být odebrány děti. Byla bych ráda, kdyby se především naše české a slovenské maminky začaly trochu informovat a obecně jsme se probrali z našeho slovanského limbu. Máme skvělou povahu, netíhneme k depresi jako Italové a ani se tolik nebojíme smrti, bohužel máme ale také sklon k podceňování věcí, které se nás bezprostředně netýkají, nebo si to alespoň myslíme. Situace v Itálii se drasticky zhoršuje a naši krajané to ještě nevzali dostatečně na vědomí, protože jsme dosud byli nadmíru zaměstnáni řešením státních registračních značek (situace, kterou nám mimochodem italské Ministerstvo vnitra opět mění CIRC MIN INTERNO DEL 4_6_2019 Chiarimenti operativi L 132-2018). Takový zájem je sice chvályhodný, ale zabavení řidičáku nebo auta není úplně totéž jako zabavení potomka – a to se právě teď v Itálii děje. Prevence a informovanost jsou nad zlato a ve spoustě případů by stačily, aby člověk nemusel platit ani advokáta ani psychologa.
A teď zpátky k té manipulaci. Jsem zásadně proti jakémukoliv násilí na ženách a dětech (týká se to i žen samotných, zdá se, že hloupá ženská šikana a útočení v davu ve fb skupinách jsou teď oblíbeným koníčkem.) Nejsem tudíž nekriticky na straně matek. Špatná matka asi těžko vychová dobrého syna a nepřející tchýně je horší než hodný čert, a právě proto nám návrh zákona Pillon nabídl skvělé řešení: ODEBERME ŠPATNÝM MATKÁM ŠPATNÉ DĚTI A DEJME JE ODPROGRAMOVAT, PAK JE VRAŤME ŠPATNÝM, PARDON, DOBRÝM OTCŮM!
Geniální, nebo směšně jednoduché?
Škoda (nebo dobře ?), že se tito dobří otcové sami sebe neptají, na kolik je taková legrace přijde. Platit si léta soudního znalce, advokáta/y, samotné expertizy, soudní náklady doporučené psychology, a navíc ta samotná zázračná odprogramovávací zařízení opravdu nejsou levnou záležitostí. Přestože ona zmíněná centra pobírají zhruba 200 eur na dítě denně, hodným tatínkům pak ještě přijde domů hodně mastná faktura. To jim samozřejmě na začátku nikdo nepoví. Zajímavé je, přestože logické, že největšími zastánci odprogramování a naprogramování ratolestí jsou inženýři (tatínku, Honzíku a jiní skvělí ing. odpusťte mi, vás se to netýká) a informatici. Častými zastánci PAS (syndrom zavrženého rodiče) jsou pak ještě pedofilové a nepříliš informované psycholožky. PAS je totiž opravdu teorií obhajující pedofilii, vymyšlenou americkým lékařem (později sebevrahem) R. A. Gardnerem http://www.alienazionegenitoriale.org/docu/pas_e-book.pdf .
Například ve Španělsku měla PAS na začátku také velký úspěch. Španěle jsou ostří hoši a možnost srovnat bývalé manželky do laťky byla vítána. Nejsou ale ovce, a tak si zanedlouho povšimli, že trestány nejsou jenom jejich manželky ale i jejich peněženky, a to mnohem více, než se jim zdálo snesitelné. Situace se radikálně změnila. V Itálii je to zatím trochu jiné, jsme mírně za Španělskem, přestože jsou Italové na prvním místě v usmrcování partnerek. V současné době spousta italských soudů použití PAS zakazuje, jelikož nemá žádné vědecké odůvodnění a není zařazen do DSM-V. Otcovská lobby zmanipulovaných tatínků je ale mocná. Zrovna tak silná jsou ale ženská italská hnutí, která bojují proti PAS i za jejich kolegyně cizí národnosti. Vážím si toho a zároveň připomínám, že nestojím nekriticky na straně žen proti mužům. Jsem proti PAS jen proto, že vím, že PAS je podvod a byznys, který nakonec ekonomicky a psychicky zruinuje celou rodinu. Ráda bych tedy apelovala na špatné, pardon, hodné italské tatínky:
Přestože byl trestný čin manipulace už dávno zrušen, existují návrhy zákona, aby bylo možné uvést do zákoníku trestný čin duševní manipulace, v každém případě existuje trestný čin “oklamání neschopné osoby”, do něhož spadají i všechny nezletilé děti…
(Anche se é stato abrogato da tempo il reato di plagio, esistono disegni di legge per introdurre nel codice il reato di manipolazione intellettuale e, in ogni caso, esiste il reato di circonvenzione di persona incapace in cui rientrano tutti i bambini ed i figli minorenni come potenziali vittime.)
Soustřeďte se tedy na to, vyjde vás to levněji!
Závěr: ne(PAS)ujte se mezi sebou a raději se dohodněte a neblbněte! Děti nezapomínají, ani ty odprogramované…

Mladá žena, které je znemožněn kontakt s rodinou, je převezena do psychiatrické
léčebny: lékaři jí tvrdí, že ji rodina opustila, že pokud by se snažila o návrat domů,
rodiče by ji dali zatknout, že se nikdy neuzdraví…
Nasazená léčba je utlumující a možná i špatná.
Žena nepředpokládaně zničehonic otěhotní, holčička je jí odebrána, je okamžitě dána
do náhradní péče neznámým lidem, nikdo ji v životě neviděl, byla porozena bez
povolení matky císařským řezem…
Kurátorka brání rodině v návštěvách, soudkyně jí věří, tehdejší advokát zapomene na
odvolání…
Všechno je proti, zbývá jen zoufalý nářek, sebelítost a zřeknutí se všeho…
Ale rodiče dívky se vzdát nemíní a obrátí se na nás.
Tři trestní oznámení, odvolání, tři rekurzy. Vše bleskurychle, za pár měsíců, a
najednou se věci mění.
Léčba jakoby zázrakem funguje, kurátorka je soudkyní nahrazena jiným kurátorem,
mladá žena může opět vycházet z ústavu. Dokonce pracuje, opět se stýká s rodinou,
která ji vítá s otevřenou náručí (měli ji přece dát zatknout?), stráví Velikonoce
v rodinném kruhu…

Svět sociálních sítí nám otevřel nedozírné možnosti. Čteme alternatívní zprávy a informace, prohlížíme selfie a jiné fotografie, které bychom normálně nikdy neviděli ani nedělali, chválíme a kritizujeme, přejeme a závidíme, ale v horším případě i šikanujeme a urážíme. Jde o záležitosti, které bychom si na ulici nebo někde v baru asi těžko dovolili, také protože hrubé a vulgární nadávky byly v našem socialistickém uvažování přiřazovány jenom opilcům a asociálním živlům. Jenže vrána k vráně sedá a rovný rovného si hledá v každé době.  Zdá se, že arény asi nikdy nevyjdou z módy, a dvorní šašci, které „panstvo“ případně použije, nastrčí a ponechá svému osudu, vždy byli a budou. Česká a slovenská menšina v Itálii nemá vysokou kriminalitu (jsem na to hrdá), přesto v cizině nemáme dobrou pověst. Město Bolzano samo v jedné studijní práci uznalo, že zde vládne vůči našim občanům rasismus.  To je i jeden z důvodů proč jsou v cizině mezi Čechy a Slováky tolik populární fb skupiny. Jenomže jelikož jsou velké skupiny lidí vždy problematické (důvody zde asi nemusím vysvětlovat), sám Facebook nám dal k dispozici funkce jako ODEBRAT Z PŘÁTEL, NAHLÁSIT nebo ZABLOKOVAT.

První funkce, ok. Druhá se příčí mé povaze a přesvědčení (jsou na to jiní experti). Takže zbývá BLOKOVÁNÍ, pokud tedy nejste administrátorem skupiny a nezablokujete někoho, aby se do něj (nebo do někoho jemu drahému) ostatní mohli směle pustit. Anebo nejste právě tím asociálním živlem, který ostatní blokuje, aby mohl nerušeně pomlouvat a urážet. V tomto případě samozřejmě musí zasáhnout administrátor, který je tam proto, aby skupina nezdegenerovala.

Facebook vám věříJ a proto funkci blokujte dává volně k dispozici. Takže směle do toho, pokud se tím chráníte před psychopaty, závistivci nebo jen lidmi, kteří by vám pobyt na fb znepříjemnili z vašich soukromých důvodů.

Vždyť vždy platilo: CO OČI NEVIDÍ, SRDCE NEBOLÍ a platí to pro obě strany 😀 O tom, jaké má povinnosti a právní zodpovědnost (když už často nefunguje ta lidská) administrátor skupiny a kdy ji naopak nemá, vám příště italsky napíše advokát Boris Dubini; budeme se totiž vždy ohánět trestním zákoníkem, i v případě, kdy se to už našim krajanům nehodí. Chceme totiž být na nás v cizině v každém případě pyšní.

Něco málo o mně:

Neumím a nikdy jsem nechtěla psát blogy. Můj mozek zářijové Panny je nastaven příliš kriticky a využívání politických a populistických trendů k posbírání karmy by mne příliš vyčerpávalo. Mám ráda černý humor a noir (takový boj se zlem a padouchy jejich vlastními zbraněmi), kde se dokážu uvolnit a říci, jak se věci (v rámci fantazie) mají. Zbožňuji literaturu a vidím to stejně jako Paullina Simons: “Penso che sia impossibile scrivere un romanzo senza far trasparire qualcosa di sé .” 

Jsem přiměřeně rezervovaná (partner advokát i naši klienti mohou být klidní, nejsem žádná přátelská drbna), mám povahu vlka. Už teď vím, že psaní tohoto rádoby blogu bude pro mne utrpením. I já, nesympatická mrcha, totiž miluji nádhernou italskou přírodu, kuchyni, módu, hudbu, architekturu, a dokonce i tu bezstarostnou a občas materialistickou a nepochopitelnou italskou povahu. Bohužel umění vidět především pod povrch je v dobré advokátní kanceláři nezbytné, a blíže vás o tom, čeho se mají naši krajané vyvarovat, bude informovat formou různých kauz i zákonů advokát Boris Dubini. Aktuální situace je vážná, a přílivem uprchlíků i krizí zatížená Itálie v současnosti čelí i pokusům o nové zákony, které by se v budoucnosti mohly týkat především těch slabších. Tudíž i našich českých a slovenských maminek, které si kdysi, stejně jako já, nevzaly toho pravého italského prince. Denně se setkáváme  reálnými případy křivd a násilí na ženách a dětech. Nechci si hrát na Sibylu, ale návrh zákona Pillon   (il disegno di legge 735/2018, a firma del senatore Simone Pillon) a následovně povinné mediace a legalizovaná pas  tuto situaci ještě zhorší, o tom ale až příště…

Pokud jsem vás ještě nedorazila a chcete se o mě dozvědět něco navíc, náš český “Svět mezi řádky” se mnou připravil rozhovor. Jsem mu zato velice vděčná. http://www.podporaceskychautoru.cz/2018/07/rozhovor-se-spisovatelkou-lucii.html